VÍCE O HUMINOVÝCH LÁTKÁCH
CO JSOU HUMINOVÉ LÁTKY
Huminové látky (huminové kyseliny) jsou přírodní polymery, které se získávají z lignitu nebo jeho mladších forem, označovaných celosvětově jako leonardit (surovina podobná měkkému lignitu, od kterého se však liší vyšším stupněm oxidace a vyšším obsahem biologicky účinných složek). Z „leonarditu“ nebo lignitu se huminové látky získávají extrakcí a následnou neutralizací zásaditého výluhu, nejčastěji ve formě draselných nebo sodných solí.
Podle svých vlastností (velikost molekul, odlišné fyzikální a některé biologické vlastnosti) jsou huminové látky rozděleny do tří základních skupin (frakcí): fulvové kyseliny, huminové kyseliny a huminy (humáty).
Tabulka č.1. : HUMINOVÉ LÁTKY
Fulvové kyseliny: Skupina s nejmenší velikostí molekuly. Vyznačují se nejvyšší rozpustností v roztocích, mají schopnost ovlivňovat metabolismus rostlin. Pronikají buněčnou stěnou rostlin, což (spolu se schopností vytvářet cheláty), výrazně zvyšuje účinnost listové aplikace. V půdě jsou vysoce pohyblivé
Huminové kyseliny: Střední frakce huminových látek. Kromě biostimulačních účinků mohou zlepšovat fyzikální vlastnosti půdy a stabilizovat živiny v půdě. Mají větší velikost molekul a vyšší sorpční schopnost. V půdě jsou méně pohyblivé, ale velmi stabilní.
Huminy (Humáty): Skupina s nejvyšším obsahem uhlíku. Jsou těžko rozpustné, jejich rozklad v půdě je pomalý ( 4, 5 i více let). Mají největší sorpční schopnost vícenásobně vyšší, než organické koloidy. Aplikují se plošně, nebo jako součást substrátů.
ÚČINKY HUMINOVÝCH LÁTEK:
Huminové látky zvyšují výnos plodin. Obsahují složky podobné přírodnímu fytohormonu Auxinu. Urychlují proces buněčného dělení. Stimulují tvorbu rostlinných enzymů. Podporují tvorbu chlorofylu a zlepšují fotosyntézu. Fotosyntéza zvyšuje přítomnost uhlovodíků v rostlině. Zvyšuje se další příjem (zejména amonného) dusíku kořenovým systémem a jeho přeměna na bílkoviny. Zvyšuje se tvorba hmoty, cukrů a aminokyselin. Huminové látky, jako přírodní chelátor, zlepšují příjem stopových prvků a zároveň snižují příjem toxických látek obsažených v půdě. Implementují (převádějí) základní formy živin, N, P, Fe, Zn a další prvky do forem, vstřebatelných rostlinami. huminové látky působí antistresově, zvyšují odolnost proti mrazu, suchu a chorobám. Zejména v raných fázích růstu působí huminové látky příznivě na rozvoj kořenového systému. Zlepšuje se morfologie kořenového systému rostlin, zejména růstu postraních kořínků. Půdní živiny se stávají dostupnější. Vytváří se předpoklad budoucího vysokého výnosu plodin.
Účinky huminových látek na rozvoj kořenového systému v rané fázi růstu (experiment Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze, provedený na hydroponii osiva kukuřice):
HUMINOVÉ LÁTKY SNIŽUJÍ ZTRÁTY A SPOTŘEBU HNOJIV:
Huminové látky mají vysokou schopnost iontové výměny. Působí jako „akumulátor“ živin, zejména dusíku. Omezují vazby dusíku na povrchové vrstvy půdy. Ve spojení s močovinou potlačují huminové látky nežádoucí účinky ureázy, působí jako přírodní inhibitory nitrifikace a oddalují proces denitrifikace. Potlačují projevy předávkování dusíkem. Huminové látky zmírňují ztráty dusíku vyplavováním nebo vytěkáním do ovzduší. Doba působení dusíku v půdě se prodlužuje. Snižování ztrát hnojiv v půdě spolu s biologickou aktivací rostlin umožňuje snižovat dávky minerálních i organických hnojiv.
HUMINOVÉ LÁTKY ZVYŠUJÍ ÚRODNOST PŮDY
Huminové látky podporují množení a činnost prospěšných mikroo rganismů v půdě. Tyto organismy, plísně, kvasinky, bakterie (aktionmycety), pomáhají synergickým procesům mezi půdou a kořenovým systémem rostlin a podporují rozklad posklizňových zbytků. Huminové látky zvyšují tvorbu koloidů v půdě. Zlepšují strukturu půdy a její sorbční vlastnosti. Pomáhají potlačit půdní erozi. Zvyšují obsah kyslíku v těžkých, jílovitých nebo zamokřených půdách. Naopak, v půdách písčitých zvyšují retenční kapacitu půdy. Huminové látky udržují rovnováhu půdních živin.
